Gymnázium je tu 385 let. Olomoucký biskup kardinál František Dietrichstein usiloval vybudovat z Mikulova kulturní a společenské centrum, tomu mělo napomoci i zřízení gymnázia. U jeho začátku stálo osm členů řádu piaristů, kteří přišli z Itálie do Mikulova v červnu 1631. Právě oni začali psát historii školy. Ta pak v průběhu staletí mění koncepci výuky, počet tříd, svůj název.

V 19. století prosadili piaristé zakládání filozofických učilišť jako mezičlánku mezi gymnázii a univerzitou. Do Mikulova tak přišli studenti z Brna, Vídně, Olomouce, ale i ze Slovenska. Ve škole byla vybudována cenná knihovna. Školská reforma z roku 1948 přinesla rozhodnutí o spojení filozofických učilišť s gymnázii. Čeština stále zůstává důležitým jazykem vedle němčiny.

Výčet jmen osobností, které na škole působily či studovaly je dlouhý: Jan Antonín Brosmann – představitel řádové hudby, Šimon Kalous, mimo jiné učitel F. X. Brixiho, matematik Kasián Halaška, Oktavius Šofka – astronom, zřídil na gymnáziu malou hvězdárnu, jména jako Purkyně a Sonnenfels zná celý odborný svět.
Časté školské reformy, hospodářské problémy i odchod starších členů řádu způsobily, že se piaristé rozhodli na sklonku 19, století předat gymnázium do státní správy. Význam školy pro Mikulov si uvědomovali i představitelé města. Bylo zestátněno 25. 7. 1873. Výuka byla nově zahájena 27. 10. 1873.

Členové řádu ještě vyučovali, ale postupně jich ubývalo. Poslední piarista Josef Grůner odešel do penze v roce1900.

Během války škola existovala, ale studentů ubývalo, protože odcházeli do války. V roce 1945 je české gymnázium obnoveno. Den po dni, rok po roce plyne život ve staré školní piaristické budově dál. Přicházejí noví žáci, noví učitelé. Mění se názvy – jedenáctileté gymnázium, zrušení a znovuzavedení osmiletého studia… Stará budova se však tváří, jako by se jí to netýkalo. Její síla tkví v mládí, které ve svých zdech stále má. Je slyšet smích o přestávkách, cítit soustředění v hodinách i radostné vydechnutí při pochopení zdánlivě nepochopitelného.

Historie budova Purkyňova

Střední odborné učiliště bylo původně založeno jako Učňovská škola, zřízena ve školním roce 1962/1963 v areálu žákovského domova (bývalé piaristické koleje) Střední všeobecně vzdělávací školy Mikulov, Komenského 7. Jejím ředitelem byl jmenován Karel Fiala.

Vyučovaly se zde strojírenské učební obory strojní zámečník a chladírenský mechanik pro Masný průmysl Praha, ke kterým později přibyl provozní zámečník. Praktická výuka žáků probíhala ve Strojírnách masného průmyslu v Mikulově.

 

Ve školním roce 1963/1964 byl ředitelem Učňovské školy Mikulov jmenován Vladimír Ježíšek, který byl ve funkci do června 1967. Po dobu jeho působení byla rozšířena vzdělávací nabídka školy o učební obory prodavač/ka potravinářského zboží, ve kterém se učili žáci pro Potraviny Brno, závod Břeclav, a prodavač/ka smíšeného zboží, kde byli připravováni žáci pro Jednotu SD Mikulov. Po odchodu ředitele Ježíška byl v červenci 1967 jmenován do funkce ředitele školy Jan Brumovský. Za jeho působení bylo zřízeno odloučené pracoviště školy při NHKG, mostárna Hustopeče, kde se žáci připravovali v učebním oboru provozní zámečník a montér ocelových konstrukcí. V roce 1979 byl změněn název z dosavadní Učňovské školy Mikulov na Střední odborné učiliště Mikulov, Purkyňova 6. Od roku 1983 vystřídal Jana Brumovského ve funkci ředitele školy JUDr. Karel Wasserburger. Vzdělávací nabídka se po dobu jeho působení rozšířila o obory vzdělání Obráběč kovů, Brašnář – sedlář, Řezník – uzenář, Kuchař – číšník a Dámská krejčová. Největšího rozvoje a změn dosáhlo SOU pod vedením ředitele ing. Josefa Michny, který byl jmenován do funkce 1. března 1992. Situace na trhu práce se s nástupem tržního hospodářství dramaticky změnila, a proto bylo nutné neustále sledovat a vyhodnocovat potřeby pracovního trhu a přizpůsobovat jeho požadavkům nabídku vzdělání. V devadesátých letech navštěvovalo SOU až 850 žáků.

 

Nejen že se měnila nabídka oborů vzdělání, ale především pro všechny učební obory byla vybudována školní výuková pracoviště odborného výcviku a škola se začala chovat tržně nabídkou výsledků své práce široké veřejnosti. Za zmínku určitě stojí provozování školní prodejny Učenka, která sloužila pro výuku odborného výcviku oborů prodavač a obchodník, dále vybudování školní cukrárny a kavárny na Náměstí 15, vybudování zámečnických dílen, krejčovské dílny, otevření školní jídelny pro veřejnost, nabídka cateringu a v neposlední řadě ubytování pro veřejnost.

Vzdělávací nabídka školy byla rozšířena o učební obory:

• elektromechanik pro rozvodná zařízení
• technickoadministrativní pracovník
• cukrář
• zámečník

Nově a poprvé v historii SOU byly také zavedeny obory studijní, zakončené maturitní zkouškou:

• obchodní pracovník
• kuchař
• číšník
• obchodník 5letý (2stupňový – absolventi získali po třech letech výuční list a po pěti letech zakončili studium maturitní zkouškou)
• obchodník
• podnikání v oboru (později podnikání) – denní nebo dálková forma nástavbového studia
• hotelnictví a cestovní ruch

Některé obory byly naopak, z důvodu snížené poptávky po jejich absolventech, zrušeny.

Za dobu působení ing. Josefa Michny došlo od 1. 7. 2005 k transformaci školy sloučením SOU Mikulov, Purkyňova 6, s Odborným učilištěm, Učilištěm a Praktickou školou Mikulov, Svobody 6, které poskytovalo vzdělávací nabídku pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.

Po sloučení škola rozšířila vzdělávací nabídku o nové obory vzdělání – Cukrářské práce a Zednické práce.

Vzhledem k neustálému snižování populace v rámci celé České republiky a trvalému poklesu žáků na všech školách přistoupil Jihomoravský kraj k další optimalizacii školské sítě, která postihla i SOU Mikulov. Jejím důsledkem bylo sloučení dvou zcela odlišných subjektů – Středního odborného učiliště Mikulov s Gymnáziem Mikulov od 1. ledna 2012 v nový subjekt – Gymnázium, Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Mikulov. Na post ředitele byl jmenován Mgr. Jiří Souchop. Od 1. 9. 2014 byl jmenován ředitelem školy PaedDr. Stanislav Svoboda.

Současná vzdělávací nabídka školy

Gymnázium

Obor vzdělání:

• 79-41-K/81 Gymnázium (střední vzdělání s maturitní zkouškou, osmileté)
• 79-41-K/81 Gymnázium (střední vzdělání s maturitní zkouškou, čtyřleté)

Střední odborná škola

Obor vzdělání zakončený maturitní zkouškou:

• Hotelnictví 65-42-M/01

 

Obory vzdělání zakončené závěrečnou zkouškou s výučním listem:

• Cukrář 29-54-H/01
• Kuchař – číšník 65-51-H/01
• Strojní mechanik 23-51-H/01

Střední odborné učiliště

• Pečovatelské služby 75-41-E/01 střední vzdělání s výučním listem
• Zednické práce 36-67-E/01 střední vzdělání s výučním listem
• Strojírenské práce 23-51-E/01 střední vzdělání s výučním listem
• Stravovací a ubytovací služby 65-52-E/01 střední vzdělání s výučním listem
• Praktická škola dvouletá 78-62-C/02 střední vzdělání

Historie budovy Svobody

První intenzivní jednání o zřízení zemědělské školy v Mikulově (Nikolsburg) probíhají již v letech 1899-1990. Hlavní zásluha přísluší tehdejšímu Okresnímu spolku pro zemědělství a vinařství v Mikulově a obecnímu výboru města Mikulova.
Důvodem ke zřízení odborné zemědělské školy vinařské v Mikulově byla hlavně tehdejší neutěšená situace ve zdejším vinařství ( zamoření révokazem, velké ztráty v důsledku napadení vinic peronosporou, padlím a jinými chorobami). Jako jediné východisko se jevilo poskytnout synům vinařů a rolníků odpovídající teoretické a praktické vzdělání.
Za účelem dosažení vytyčeného cíle se shora jmenovaný spolek obrátil na moravský zemský výbor se žádostí o subvenci, o které rozhodl tehdejší moravský sněm ve svém zasedání dne 2. května 1900 tak, že:
1) souhlasil se zřízením vinařské školy v Mikulově s podmínkou, že Okresní zemědělský spolek bude kryti veškeré náklady na věcné školní potřeby včetně odměn pomocných učitelů,
2) současně povolil pro léta 1900 a 1901 zemskou stavební subvenci 10 000 zl . a další 1 000 zl pro první vybavení školy a podmínkou, že rovněž stát přispěje na stavbu školy stejnou měrou, a za předpokladu předchozího přezkoušení stavebních plánů a rozpočtu zemským stavebním úřadem. V případě, že by školní budovy odňaty původnímu účelu, vyhradil si zástavní právo k vrácení zemské subvence 10 000 zl.
3) zemský výbor byl současně pověřen navázati příslušná jednání s bývalým c. k. mim. orby za účelem poskytnutí subvence.
Ani toto jednání neprobíhalo hladce. Teprve když zemský výbor slíbil další podporu ve výši 10 000 zl. Potvrdilo c. k. min. orby příslib stavební subvence. Také město Mikulov upřesnilo své původní rozhodnutí ze dne 31. října 1899 v tom smyslu, že přispěje na stavbu vinařské školy v Mikulově do výše 1/3 celkových nákladů, čítajíc v to i pozemek o výměře cca 0,5 ha pro stavbu školy za obnos 8 654,92 zl. Město Mikulov si současně vyhradilo podmínku, že v případě, když školní budovy a pozemky nebudou sloužit původnímu účelu, nebo se změní vyučovací jazyk německý, mu země Morava vrátí celý příspěvek.
Z pověření moravského zemského výboru z 8. února 1902 bylo zemským stavebním úřadem vypsáno ofertní řízení ke stavbě školy. Projekt i rozpočet vypracoval stavitel zemského stavebního úřadu Paschke. Stavba byla přidělena staviteli Joh. Turetschkovi v Mikulově.
Projekt školy sestával z těchto objektů: školní a obytná budova, byt pro vinaře, budova lisovny a vinařského sklepa.
Do budovy nebyla zavedena pitná voda, napojení na městský vodovod bylo provedeno roku 1909, el. proud zaveden až roku 1923.
Mezitím se Okresní zemědělský spolek v Mikulově podáním ze dne 17. listopadu 1902 obrátil na zemský výbor ve věci eventuálního převzetí budované vinařské a ovocnářské školy v Mikulově do zemské správy. Po řadě jednání – mezitím už byl jmenován vedoucím školy Rudolf Unger, nar. 1866 ve Wien – rozhodl moravský zemský sněm ve svém zasedání ze dne 31. 10. 1903, že škola bude vzata do zemské správy pod názvem: „ Land- Winzer- und Obstbauschule in Nikolsburg“ s podmínkou, že školní reality se stanou vlastnictvím zemským. Současně povolil zemský směn další subvence pro dokončení vybavení školy a počínaje šk. rokem 1903/1904 vypsal 10 stipendií a 100 zl. pro nemajetné žáky.
Škola nemohla býti otevřena ke dni 1. října 1903, jak bylo původně zamýšleno, a byla slavnostně otevřena 18. listopadu a 23. listopadu 1903 bylo započato s vyučováním.
Organizace školy:

Ráz a účel ústavu

Vinařská a ovocnářská škola v Mikulově byla zemským vyučovacím ústavem a patřila zprvu do kategorie zimních zemědělských škol, avšak od roku 1907 byla převzata do kategorie škol rolnických. Dne 15. února 1908 byl zemským sněmem schválen definitivní organizační statut i s učební osnovou.

Správa ústavu

Vrchní správa ústavu příslušela moravskému zemskému výboru. Zemský výbor a c.k. ministerstvo orby byly též oprávněny vykonávati svými orgány dozor na ústav. Bezprostřední správu stavu a jeho objektů vedl ředitel školy a zodpovídal za jeho výsledky v odhledu didaktickém, disciplinárním a hospodářském.

Osoby učitelské

Učitelský sbor sestával ze dvou řádných odborných učitelů, z nichž jeden byl zároveň ředitelem ústavu , a z výpomocných učitelů a instruktorů pro jednotlivé vyučovací předměty. Řádné odborné učitele jmenoval moravský zemský výbor za souhlasu c.k. ministerstva orby. Výpomocné učitele a instruktory ustanovoval moravský zemský výbor na návrh ředitelství ústavu.

Vyučovacím jazykem byla němčina.

 

Trvání učebního běhu a rozvrhu školního roku

Úplný učební běh trval 1 rok, a to od 15. listopadu do 15. července. Zpravidla však docházelo k ukončení školního roku nejméně o 1 týden dříve se souhlasem mor. Zemského výboru. Školní rok se dělil na zimní a letní semestr.

Rozvrh vyučování

Vyučování teoretické mělo za úkol doplniti elementární vzdělání, jehož nabyli žáci na škole obecné tak, aby odpovídalo rolnickému povolání. Vyučování probíhalo v pokusných vinicích a sadech, ve vinařských sklepích, učební dílně a jiných demonstračních objektech. Žáci zde získali všechny potřebné ruční dovednosti.

Učební pomůcky a prostředky

Ústav měl k dispozici dobře vybavené sbírky učebních prostředků pro vinařství a sklepní hospodářství, ovocnářství a zužitkování ovoce, zelinářství, pěstování rostlin a chov dobytka, dobře zařízenou chemickou laboratoř pro zkoušení vína, sbírku fyzikálních přístrojů a přístrojů na polní měření apod. s odbornou knihovnou.

Tento ústav setrval ve své základní podobě až do roku 1938 ( resp. 1945) a splnil zcela svůj účel. Bylo to bezesporu přičiněním a zásluhou obou ředitelů škol – Rudolga Ungra, který zde působil od jejího založení do 31. července 1927 a Vojtěcha Stummera , který byl ustaven od 1. srpna 1927 a působil zde až do roku 1938. O období 1938-1945 se nám bohužel nedochovaly patřičné doklady.

 

Zemědělské školství v Mikulově pro roce 1945:

 

Období rozvoje zemědělského školství po tomto datu je možné rozdělit podle nosných oborů vzdělání následovně:
– období rolnické ovocnicko – vinařské školy v letech 1945 – 1952
– období zemědělské mistrovské školy v letech 1952 – 1958 a překlenutí do roku 1960
– období střední zemědělské technické školy od roku 1958 do roku 1984.

 

Rolnická ovocnářsko-vinařská škola

byla otevřena již v roce 1946. Výuka začala s měsíčním zpožděním podle nových osnov a učebního plánu. Zpočátku jednoleté studium bylo přeměněno na dvouleté. Zřejmě k tomu přispělo i převedení zemědělských škol do správy ministerstva zemědělství a výživy. Úkolem školy bylo připravit zdatné vinaře a ovocnáře, odborníky pro sklepní hospodářství a pěstitele teplomilných rostlin. Rolnická ovocnářsko-vinařská škola ukončila svou činnost v Mikulově v létě roku 1952 a přešla do Valtic.

 

Zemědělská mistrovská škola

 

Zemědělská mistrovská škola byla otevřena v roce 1952 pro vzdělávání dospělých pracovníků z rostlinné a živočišné výroby. Hlavním úkolem zemědělské mistrovské školy bylo v poměrně krátkém časovém horizontu připravit pro zemědělské závody zdatné pracovníky pro výkon funkcí vedoucích pracovních skupin a nejlepší z nich s možností zařazení do funkcí agronomů a zootechniků. Studium Zemědělské mistrovské školy končilo závěrečnými zkouškami po absolvování druhého ročníku, tedy vždy po 31. březnu.

 

Učňovská škola zemědělská

 

Vznik učňovských škol zemědělských byl důsledkem specializace zemědělských škol, organizovaných ministerstvem zemědělství. Výuku a výchovu učňů zabezpečovala zemědělská mistrovská škola. Cílem učňovské školy zemědělské byla odborná příprava učňovského dorostu pro základní pracovníky zemědělství v různých specializovaných oborech, například ve Valticích pro obor vinohradnictví, v Lednici pro obor zahradník. V průběhu existence zemědělské mistrovské a učňovské školy byly získány nové prostory pro teoretickou výuku, a to v budově na dnešní ulici Svobody, kterou do té doby využíval okresní národní výbor. Postupnými úpravami v ní vznikalo 8 tříd, ředitelna, sborovna, kancelář, knihovna, chemická laboratoř a kabinety. Vytvořily se tak podmínky pro vyšší formu vzdělávání mladých zemědělských odborníků. Činnost zemědělské mistrovské a učňovské školy byla ukončena v roce 1958.

 

Střední zemědělská technická škola

 

Střední zemědělská technická škola byla otevřena 1. 9. 1958 a navazovala bezprostředně na tradici předchozích typů škol. Pro vznik střední zemědělské technické školy bylo nutno splnit všechny podmínky. Z materiálních podmínek to byla odpovídající budova s dostatkem učebních prostor, dále pak domov mládeže s ubytováním a stravováním pro dojíždějící žáky a v neposlední řadě všestranně vybavený školní statek, který byl zárukou plnění jeho účelového poslání. Cílem střední zemědělské technické školy bylo vychovat středně technické pracovníkys hlubokými odbornými znalostmi a všeobecným rozhledem. Zpočátku jednooborové studium bylo v následujícím školním roce převedeno na společný obor Pěstitel-chovatel. Čtyřleté denní studium bylo ukončeno maturitní zkouškou.

 

Dálkové studium střední zemědělské technické školy – obor pěstitelství

 

Bylo určeno pro pracovníky zemědělských závodů a zpracovatelských podniků, kterým mělo přinést požadované odborné vzdělání. Vyučování bylo zahájeno 1. 9. 1959, pro větší zájem bylo otevřeno několik tříd. Na závěr tříletého studia posluchači skládali maturitní zkoušky z odborných předmětů. Absolventi obdrželi maturitní vysvědčení, potvrzující dosažení středního odborného vzdělání. Dálkové studium oboru pěstitelství bylo ukončeno maturitou posledního ročníku v červnu roku 1970.

 

Dívčí odborná škola – směr zemědělství

 

Zahájila svou činnost ve školním roce 1969 -70 jako dvouleté studium, určené pro dívky, které z různých důvodů nenastoupily do učebních oborů ani do středních škol. Do prvního ročníku nastoupilo 61 dívek. Také v dalších letech byl zájem o studium velký, přesto byla v roce 1974 zastavena. Hlavním důvodem bylo zřejmě to, že dívčí škola nevydávala závěrečný doklad, který by dívkám potvrzoval kvalifikaci pro výkon povolání.

 

Zemědělské poradenství školy

 

V poválečných letech plnila škola také funkci zemědělské poradny. Zpočátku poskytovala odborné rady zemědělcům a drobným pěstitelům-zahrádkářům, později pracovníkům vznikajících zemědělských družstev. V pozdějších letech se forma poradenství změnila, seznamovala techniky družstev s novějšími výsledky výzkumu v rostlinné a živočišné výrobě, novými technologiemi, technikou, atd.

 

Zemědělské odborné učiliště

 

Bylo do Mikulova převedeno v roce 1967 z Hustopeč u Brna. Přešlo s dvěma třídami dvouletého oboru zemědělec-mechanizátor. V průběhu let se dvouletý obor rozšířil o tříletý obor traktorista-mechanizátor a tříletý učební obor chovatel, vlastně chovatelka hospodářských zvířat, protože jej absolvovaly pouze dívky. Zemědělské odborné učiliště pokračovalo až do roku 1984, kdy bylo rozhodnuto o jeho převedení z Mikulova do Lednice.

 

Domov mládeže

 

V roce 1949 získala škola pro domov mládeže budovu na Vídeňské ulici, byla však nutná náročná přestavba, protože se jednalo o budovu památkově chráněnou, jejíž architektonicky vzácné části musely být zachovány. Zařízení bylo uvedeno do plného provozu v roce 1954. Byla zde dobře vybavená kuchyně a jídelna, šatna, kanceláře pro vychovatele a vedoucího jídelny, malá klubovna, izolační místnost pro nemocné žáky a také reprezentační místnost, jejíž průčelí ozdobil nástěnný obraz Vinobraní od mikulovského umělce, ak. malíře Rudolfa Gajdoše. V horním podlaží vznikly vícemístné pokoje, sociální zařízení a žákovská knihovna. Domov mládeže plnil velmi důležitou výchovnou funkci. Pomáhal žákům, hlavně učňům smysluplné využití volného času.

 

Školní statek

 

Jednou z podmínek existence každé střední zemědělské technické školy byl školní statek, zde žáci získávali základní odborné dovednosti a osvojovali si potřebné návyky. Školní statek se rozvíjel postupně od roku 1945, zpočátku jen obdělávání několika hektarů vinic a sadů s minimem údržby ostatní půdy. V roce 1953 byl uveden do provozu nový, na tu dobu moderní dvouřadový kravín s vazným ustájením, strojním dojením do konví, s krmnými chodníky pro navážení krmiv závěsnými vozíky a částečně mechanizovaným odvozem do obezděného hnojiště s vjezdy pro nakladače a vlečky. V roce 1955 byl uveden do provozu vepřín, vzhledově stejný jako kravín. V roce 1962 byla dána do provozu nová, moderní porodna pro 70 kusů prasnic. V roce 1965 se podařilo dostavět garáže s dobře vybavenými dílnami, které byly v zimě vytápěny pro uskladnění prakticky všech mobilních prostředků. V roce 1970 byly dány do provozu dvě senážní věže. Kromě účelové činnosti plnil statek i veškeré hospodářské úkoly a byl celou dobu své existence velmi přísně hodnocen. Rozhodnutím odboru školství Jihomoravského KNV byl obor pěstitelství se zaměřením na meliorace v létě r. 1984 převeden do Valtic.

Ze vzpomínek Ing. Jindřicha Hnízda

 

SOU, dříve ZvOU ( se zemědělským zaměřením)

 

Vývoj tohoto učiliště má své etapy vývoje, které neleze nepřipomenout.
K 31. srpnu 1984 byla SZTŠ přemístěna do Valtic. Uvolnila tak všechny prostora, které využívala.
Ještě po dobu trvání SZTŠ byla na škole otevřena k 1. září 1982 jedna třída 1. ročníku Zvláštního odborného učiliště. Stalo se tak na základě rozhodnutí OŠ JmKNV s odůvodněním, že není ekonomicky využíváno všech kapacit, které škola má tj. vyučovací prostory, domov mládeže a výukové kapacity pro odborný výcvik učňů prakticky za všech oborů. Dostatek pedagogických i výchovných pracovníků plně umožňoval kvalifikované učebně-výchovné práce.
Výběr žáků ze ZvŠ do učebního oboru zabezpečoval OŠ JmKNV, úsek ŠMVZP ( školy pro mládež vyžadující zvláštní péči) svými pracovníky.
Pro školní rok 1983/84 byly otevřeny další 2 třídy, oborů rostlinná výroba a vinařství se 30 žáky.
Do převedení SZTŠ do Valtic zabezpečovali odbornou teoretickou výuku učňů učitelé školy a výchovnou činnost na domově mládeže vychovatelé v těsném soužití žáků a učňů.
Pro školní rok 1982/83 bylo nutno zabezpečit odborný výcvik učňů novými pracovníky. Byli přijati dva. Jedním z nich byl učitel Stanislav Holub, který měl dlouholeté pedagogické zkušenosti se žáky za zvláštních škol. Jeho zkušenosti se plně projevily následně v přístupu k učňům, organizaci učebně výchovné práce na úseku odborného výcviku, materiálnímu zabezpečení výcviku, spolupráce s THP školního statku a v neposlední řadě plnil i úlohu vedoucího odborného výcviku v pomoci nastupujícím mladým učitelům, kteří přicházeli s minimem poznatků o tom co je čeká a jak postupovat.
Období, které v sobě zahrnuje školní rok 1982/83 a 1983/84 lze označit jako I. etapu a následující roky včetně let po přejmenování na SOU do sloučení s G, SOŠ a SOU za II. etapu. V této druhé etapě dosáhlo učiliště největšího rozvoje.
Převedení SZTŠ do Valtic, kdy spolu s tím přešli prakticky všichni učitelé, vznikla na ZvOU nežádoucí situace zabezpečení teoretické výuky a zvýšená potřeba dílenských učitelů. Na ZvOU zůstali pouze dva vyučující. Ředitel s možností výuky odborným předmětům a učitelka Eva Parolková, plně kvalifikovaná, která byla jmenována do funkce pedagogického zástupce ředitele. Toto uvedení do funkce jako velmi prospěné jak z hlediska jejích dlouholetých pedagogických zkušeností i organizačních schopností. Její pomoc začínajícím učitelům a bylo jich nemálo, se nakonec projevovala k vytváření jejich vztahu k učení, k žákům i nezbytným povinnostem učitele. Ještě před zahájením školního roku se podařilo získat plně kvalifikovaného učitele se ZvOU Mikulov, který nepřešel s tímto učilištěm do Lednice na tamní učiliště, dále pak z řad důchodců byl získán učitel, který působil na Zvláštním škole v Mikulově desítky let.
Zvýšená potřeba dílenských učitelů se právě rokem 1984/85 jevila stejně naléhavě. Byl uvítán návrh učitele ze SZTŠ Valtice a jednat s výbornými absolventy této školy a přijetí do zaměstnání jim nabídnout. Jejich přijetí znamenalo plné zabezpečení nejen funkčnosti učiliště, ale podařilo se získat velmi schopné a nakonec kvalifikované pracovníky. Jednou z uvedených pracovníků je dodnes na škole – SOU působící zástupce Hana Mikulíková.